uvařil jsem si kávu
do keramického půlitru,
ženě zelený opunciový čaj,
do půlitru
byli jsme připraveni,
tak jsem
otevřel knihu
…držel jsem ji okolo pasu
měla voňavé kadeře
koukali jsme z okna naší VX-3,
moderního lehkého křižníku
vesmír byl chladný a
hvězdy svítily chabě
tam v dáli svítily jasně,
úplně zářily
měli jsme tam namířeno
za horizont.
Jedné noci nebožtíček
druhý černej saniťák
Inu hřbitovy ve stráních mívají
Své kouzlo: mrtví se snad ze svahů
Lépe kutálejí či je snad kopec snáze
Vyklopí
Pan Číž (úspěšný na burze hráč) na úpatí
Vilu si postaví po anglicku seče trávník krtků labutí píseň
Párty s grilováním kuřat boků žeber kelímky
V bazéně sud vozy cizích značek před brankou
Jedné noci
Nebožtíček:
Jeden mrtvý ze svahu se sudem válí valí kutálí
Se kutálí
Mladé děvče oblých prsů plných bílých Číže dcera v černých vodách jedno
Tempo
Druhé tempo
Brázdí bazén pak to šplouchne:
Dívka strne
Dlouhé ticho:
.
.
.
.
.
.
Měsíc:
Vyšel měsíc zpoza mraku
(V chladném světle voda se blýskla)
Děvče bledé nevinné zbledne ještě trochu zbledne
Víc než vápno vápno v temných děrách chloramin
Mírný vítr rubáše cáry – ač vodou nasáklé – posouvá po vodě k dívce blíž
Ponorné oděvy
Ni nádrže výhřev ni
Poslední uhlíky: doutnavé papírové tácky nezahřejí když mrtvé
Tempo
Druhé tempo
Vodu rozčeří
Mladá Čížová v dvoudílných plavkách a možná docela
Bez plavek nahá
Roztáčí kola šplouchavá kola vlna se šíří
Od schůdků
Po kterých dívka se snaží vystoupat
Tiše jen co nejtišeji jen zuby
Cvakají a roztřesené lýtko na krátkých vlnách vysílá zprávu
O níž jeho hlava neví
Poslední schod ne noho najdi
Oporu jen nepro
Klouzni
A mírný vítr
A černý cár se dotkl kotníku kotník se zastavil a bílé lýtko a dlouho
Ticho:
.
.
.
.
.
.
Křik ťal!
Seknul rozseknul zahradu rozštípnul hrušeň potloukl jahodí
Chřestidla bílou zajala nožku
Chřestidla kostěná lýtečné vlny krátké vlny naladí stanici stanici Ticho...
.
.
.
.
.
.
.
Ticho nebezpečné jak na krku oprátka v zádech nůž jak zuby
Na krkavici
Cosi se hnulo
A kopec náhle poblázněný vyklápí další
A další umrlé
Umrlé nevrlé
I vrlé:
Jak vrtule k vodě se obracejí k vodě se navracejí k vodě k
Prazdroji
Hustá pěna bílá pěna: zpěněná
Hladina bazénu a dívka jako omámená tlačí si mrtvoly do klína
Pak mrtví vylézají z vody /zbyl jen sud/
Kape jim ze šosů kape jim z cárů dobrman zalezlý strachy skučí
Mrtvoly přelezou plot Čížova taky dcera
S nimi se ještě dál dál někam kutálí
Číž smutný griluje boky žebra /i žebra cizí otáčí i žebra pláčou
I dobrman
Bavoráky
I jiné vozy cizích značek/
Mrtví stoupají do kopců do svahů
Živí klesají mrtví
Všechno se točí i Číž živ či mrtev víc mrtev než živ
Všechno se točí nakonec
Živý mrtvý
Všichni se jednou
Skutálí
Někdo to všechno točí...
Kůžičkář
hanýsek
Chodí kolem každý večer.
Chodí kolem každý den.
Kolem škol a dětských hříští,
kudy čerstvé mládí prýští.
Obhlíží … je spokojen.
Má rád děti … Kůžičkář.
Vaše … cizí … kterékoli.
Černé, bílé, rudé, žluté
… rozpustilé, zakřiknuté.
Není rasista.
Nakládá s nimi spravedlivě.
Zeptá se Vás:
„Vcelku nebo nakrájet ?“
Rodiče ho za to mají rádi.
Tenkrát zase potkal jednu
co nechtěla být sama doma.
Punčochatá s klíči na špagátu
toulala se bloky paneláků.
Čokoláda skýtá jistou záruku
tu holčičky obzvlášť rády
a jdou pak pánům na ruku.
Nazítří ji vrátil v pytli na odpadky.
Předtím si spolu užili.
Její mamka byla ráda,
může zas chodit do krčmy „U přístavu“.
Namísto kravaty nosí dívčí podkolenku.
Krebsovi už ho zdraví zdálky
a zvou ho domů na jednu sklenku.
Rodiče odcházejí
sami ... do kina
a malá Krebsová … ?
… usíná ...
